Komplexní koučování: ptát se nestačí
směr vychází z celostního přístupu k člověku v jeho světě profesním, rodinném, osobním i sociálním. Zahrnuje také psychosomatiku a práci s tělem.
Oproti klasickému pojetí překračuje komplexní koučování mezioborové hranice. Od kouče vyžaduje komplexní vzdělání, kompetenci a zkušenosti v oblasti koučování, psychoterapie, psychodiagnostiky, psychosomatiky, práce s tělem, párové terapie, krizové intervence, mentoringu, profesní diagnostiky, mediace. A to není vše: důležitá je také znalost firemních systémů, ekonomiky, projektového řízení, týmové dynamiky, leadershipu a dalších oblastí.
Díky souhře shora uvedených kompetencí a zkušeností koučů nabízí komplexní koučování cesty a v některých případech dokonce poradenství. Toto proaktivní nabízení různých cest do tradičně pojatého koučovacího procesu nové možnosti. Metody využité v komplexním koučování jsou dány zaměřeny daleko více na požadavky a potřeby koučovaného. Komplexní koučování tedy a priori nedodržuje základní metodu klasického koučování, jímž je pouhé vedení koučovaného prostřednictvím kladených otázek.
Zejména u zkušených manažerů se setkávám s jasně definovanou zakázkou: „Doufám, že mi nebude pořád dokola klást otázky! Nabídněte mi jiné pohledy a jiné metody rozvoje!“.
Máme-li dostatečnou paletu metod a postupů (obr. 1), můžeme je směle a hlavně bez obav využívat při koučování. Zřejmě se setkáte s názorem, že takový přístup hranice koučování překračuje. Ano. K vašemu prospěchu. Mých mnoho spokojených klientů neuvažují nad tím, jakou cestou dosahují svých cílů a kudy směřují ke své životní spokojenosti. A o tu mi v prvé řadě jde.
V klasickém koučování jde převážně o dosahování cílů vytyčené koučovaným v souladu s cíli vycházející z potřeb plnění úkolů v pracovním prostředí. Hlavní metoda klasického koučování je postavena striktně na kladení otázek, které vedou koučovaného samostatně k nacházení odpovědí a hledání řešení situací převážně v pracovním prostředí. V Klasickém pojetí koučování je striktně zakázána aktivita kouče ve formě doporučení a námětů k cestě pro dosažení cíle. Preferovaná forma kladení otázek vychází z přesvědčení, že pokud si na cestu rozvoje nepřijde koučovaný sám, není dostatečně zvnitřněná a nebude trvalá. Průběhu klasického koučování je standardně doporučováno nepouštět se do řešení „mimopracovních“ oblastí, která mohou vyplout na povrch v průběhu koučování. V tomto případě se doporučuje odeslat koučovaného ke specialistům, ať už se jedná o psychoterapeuta, rodinného terapeuta nebo další odborníky. Co však v situacích, kdy má kouč všechny potřebné kompetence? Myslím, že by je měl využívat.